KNIHY MAGIE ANARCHIE
Díl I: KNIHA SMISLů
1. Kapitola: O věčné pravdě..
Na cestě životem, svým vlastním osudem poznáváme mnohé, jenž se nám zdá .. doslova .. dobré či zlé.
Jest to jako Platónova stínohra. Všechny vjemy jsou přenesené. Patrné je to zejména na vidění barev.
DNA, ta obdivuhodná stvořitelka, si vytvořila vnímání reality tak, aby se jí co nejlépe propletla.
Právě z tohoto důvodu však tedy nelze brát to co vidíme na lehkou váhu. I přesto, že barvy si naše psyché
pouze myslí, stejně jako další vjemy, (zejména pocity jsou toho příkladem, ty buňkami uvolňované chemikálie)
Slouží alespoň k představení si toho, co který děj v realitě znamená. Přesto ale je nutné pravdu hledat.
Porovnáváním toho co si myslíme my a co si myslí jiní se domáhat vlastního názoru. Mnohých fakt se přesto nebudeme domoci nikdy,
prostě proto, že jsme tam nebyly. Nezapomínejme na svých cestách tedy na to, že nejvíce (ačkoli ani zde snad úplně) smíme věřit toliko svým smyslům a že mnohé události, jakož
i jejich příčiny jsou pro nás věčnou hádankou - mystériem. Víme, že to nevíme. Přesto se ale můžeme snažit alespoň o nějaký úsudek, jen víme, že to vlastně nevíme bude věčnou pravdou a naším průvodcem, světlo do temnot přináśejícím.
Na mnoho otázek našli mnozí lidé mnohá vysvětlení. Je jistě žádoucí naši nenasytnou spalující zvědavost a bojácnou nejistotu nevědomosti alespoň trochu uhasit.
Nespadnéme však proto do propasti temnoty nebo dokonce tmářství.
Zůstaňme hrdými filosofy, vědci a emancipátory. Jen tak rozvineme náš život do vznešené existence jakou právě náš život právě v takovém vesmíru jaký je ( jaký je?? ) .. umožňuje.